Gustav Meyrink - Černá koule

První vydání.

V roce 2003 vydalo nakladatelství Ve stráni jako svou 13. publikaci. Z německého originálu do češtiny přeložili Anna Jiří Ohlídalovi. Pěti linoryty a třemi iniciálami ilustroval Jan Lepšík. Grafická úprava Ateliér Krupka. Písmem Bodoni-Monotype ručně vysazeno a vytištěno v Ateliéru Krupka. Vydáno 40 číslovaných a 5 autorských výtisků na ručně čerpaném rustikálním papíru LMK.

Cena: 2.500,- Kč

G. Meyrink: Černá koule

ŽHAVÝ VOJÁK

Nebyla to pro vojenské lékaře maličkost, ovázat všechny ty raněné cizinecké legionáře. Annámci měli špatné pušky a kulky skoro vždycky zůstávaly ubohým vojákům vězet v těle.
Lékařská věda udělala v posledních letech velké pokroky, což věděli ti, kteří neuměli číst a psát, a podrobovali se, jelikož jim nic jiného nezbývalo, ochotně všem operacím. Většinou sice umírali, ale teprve po operaci, a také jen proto, že kulky Annámců zřejmě nebyly před vystřelením asepticky ošetřeny, nebo že při letu vzduchem strhly s sebou zdravotně škodlivé baktérie.
Hlášení profesora Mostschädla, který vstoupil do cozinecké legie z vědeckých pohnutek a se schválením vlády, nepřipouštěla v té věci žádné pochyby.
Bylo to také dík jeho energickým nařízením, že vojáci a rovněž domorodci ve vesnici mluvili už jenom šeptem o zbožném indickém kajícníkovi Mukhopadájovi, který zázračně uzdravoval…..
Šarvátka už dávno skončila, když dvě annámské ženy přinesly do lazaretu jako posledního raněného vojína Václava Zavadila, rodilého Čecha. Na otázku, odkud přicházejí ještě tak pozdě, vyprávěly, že Zavadila našly před Mukhopadájovou chýší, kde ležel jako mrtvý, a že se hned snažily přivést ho zase k životu tím, že do něj vlily jakousi opalizující tekutinu - jediný lék, který nalezly v opuštěné fakírově chatrči.
Lékař nezjistil žádné zranění a na své otázky dostával od pacienta odpovědi v podobě divokého kňučení, jež pokládal za zvuky nějakého slovanského dialektu. Pro každý případ předepsal klystýr a odešel do důstojnického stanu.
Lékaři a důstojníci se bavili výborně: krátka, ake krvavá šarvátka uvedla život do starých kolejí.
Mostschädel právě dořekl několik slov uznání o profesoru Charcotovi - aby přítomní francouzští kolegové nepociťovali jeho německou převahu přespříliš bolestně - když se u vchodu do stanu objevila indická ošetřovatelka od Červeného kříže a hlásila lámanou francouzštinou:
Seržant Henry Serpollet mrtev, trubač Václav Zavadil 41,2 stupně horečky.
To je mi záludný pronárod, tihle Slovani,  zabručel službu konající lékař,  ten chlap má horečku, a přitom žádné zranění.